Pratele, dnes na nemecke klavesnici, proto bez carek a hacku. Ano! Dost bylo zimy a vetru, rozhodl jsem se relaxovat v priznivejsim podnebi Marburgu. A zatim, snad to nezakriknu, to vypada veru zdarne. Slunicko, ale nejem slunicko, teplo, hura hej!
Prispevky nebudou, obavam se, docasne pravidelne. Proto, pokud by nekdo mel zajem neco zde uverejnit, uvitam to. Poslete to, prosim, na muj mejl nebo na deyfuv.
Prvni zazitky z Nemecka jsou odpudive, pred hlavnim nadrazim v Marburgu nas obtezoval opilec mumlajici cosi o vecnem svetle, zaniku tmy a atomove bombe. Plnovous jsem sundal, kdyz jsem si uvedomil posetilost svych 452 vousu ve srovnani s milym AdGr a jeho oblicejovym porostem (jehoz hustota si nezada s hustotou obyvatel na kilometr ctverecni na Jave). Cestou do univerzitni knihovny (kde zrovna sedim) jsem videl divku, ktera mela o moc hezci kotlety, nez mam ja. A to jsem na ne byl tak hrdy, nosim je uz od svych 15 let. Kdy skonci to vecne ponozovani druhymi? Co jeste budu muset oholit? (emotivni gestikulace rukama) Podretni vous? Ne! Te lipy se nevzdam!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat