O Benátkách a MI6

Procházel jsem databázi dvd místní knihovny, která obsahuje přibližně 1500 položek. Jak jsem tak brouzdal seznamem, narazil jsem na Viscontiho Smrt v Benátkách (1971). Předlohu jsem četl, film jsem chtěl vidět už dávno, ale vždycky (co si pamatuju jednou), když to bylo na programu v kině, mi do toho něco přišlo (někdy to bylo unavené z práce, jindy se tomu prostě nechtělo). Využil jsem situace a vyrazil do knihovny pro film. Šel jsem třičtvrtěprázdným kampusem a žádné překvapení na obzoru, vítr foukal, sluníčko nesvítilo. Před knihovnou bylo malé shromáždění asi deseti lidí. Nejprve jsem neviděl, co se děje, pomalu a ostražitě jsem se přibližoval. Těsně před vchodem do knihovny stály dvě kachny a - podle mého - záměrně blokovaly vstupní dveře. Chvilku jsem tam stál s ostatními a probodával nemilosrdnými pohledy zákeřné kachny. V jejich očích se blýskala čirá zlomyslnost. Tu mě osvítil paprsek MI6. Jsi přece v zemi, která zrodila agenta agentů, co by asi dělal on? Zbraň pod bundou nenosím, přesto jsem se rozhodl jednat. Využil jsem momentu překvapení, udělal několik rychlých kroků, skok, parakotoul, přelet nad kachním hnízdem, pravačka otevřela lítačky a levačka odstrkovala dotěrné nepřátele. Abych to zbytečně neprodlužoval; jakmile jsem se dostal za jejich záda, nemohly nadále uhlídat svoje pozice a rezignovaně odešly zpět k rybníku. Dočkal jsem se nezaslouženého potlesku a bylo mi dovoleno půjčit si dvě dvd, namísto obvyklého jednoho. Tak jsem se vrátil obloukem ke Smrti v Benátkách. Mahlerova hudba po většinu filmu, dialogů asi tři. Kdo má rád akci, tak si zrovna neužije. Kdo má rád dlouhé záběry, Benátky, tápající umělce, tak si přijde na své. Zaujala mě, mimo jiné, replika: „Co by byly Benátky bez turistů?“ Následuje záběr, kdy hlavní hrdina je na náměstí sv. Marka sám samotinký, sám. Co já si pamatuji, bylo tam kromě milionu holubů, dva miliony Japonců. Dnes Benátky = turisti. Kdyby někdo měl zájem vidět turisty, turisty a stíny památek, měl by jet do Benátek.