To byly ale nervy. Jeden se nestačí divit. Když už i náš nejlepší hráč udělá takovou minelu, nemůžeme chtít postup. Nevím, jestli to byl jenom můj dojem, ale náš tým byl na trávníku v Ženevě doslova připosraný. I když vedeme 2:0, uděláme milion chyb při jednoduchých nahrávkách ve středu pole. Čeho se ti milionáři báli? Chorvatska? Kratší dovolené?
Po tomto nepříjemném zážitku je třeba si spravit chuť, nejlépe dobrým jídlem. A když je řeč o dobrém jídle, automaticky se vylučují fast foody. Tento nepříliš podařený oslí můstek vede k pomalému jídlu. Ano, pomalé jídlo! Slow food! Přidejte se!
Další nepracovní den. Nepříjemně jich přibývá. Jak má jeden pilně pracovat, když je neustále vyrušován? Dnes to byly Orgie, alespoň podle názvu. Univerzita ve spolupráci s O2 připravila utkání dobrovolných týmů v zábavných disciplínách ve stylu Her bez hranic. Sám jsem byl součástí týmu Bestiacce (čti italsky, bestiáče). Název dává jasně najevo, že základ týmu byl s Apeninského poloostrova.
Stručně k soutěžím – většinou jde o to být nešikovný a padat na namydlených gumových překážkách. Je to mokré. Je to kluzké. To je jedna polovina, druhá spočívá především v převlecích a různých kostýmech, které jsou velké a špatně se v nich běhá.
Jak pronesl jeden z Italů: „Třináct, je mi zase třináct!“
