Kampus se pomalu zaplňuje, sluníčko svítí. Teplo není, ale aspoň že svítí. Volby v Itálii vyhrál AC Milán. Mezi linky přibyl nový odkaz. Národní fotbalový tým se nám rozpadá, moc nadějně to pro blížící se Mistrovství Evropy nevypadá. Pokud se Rosa uzdraví, těžko bude mít oslnivou formu; Čech bude zřejmě chytat v hokejové přilbě, Jankulovski běhat o berlích.
Tak mě napadlo, kdo si myslíte, že patří mezi top, řekněme, pět nejlepších žijících spisovatelů?
9 komentářů:
Neni to snadná otázka, ani mi nejde o nějaké anny lísy, ale pouze o osobní názor nebo dojem.
Já bych tam řadil Rushdieho, Kunderu, McEwana, no Lem nedávno umřel, tak ten je mimo. Eca mám taky rád hodně, je to těžší, než jsem myslel. Ale asi bych tam doplnil ještě Murakamiho.
Vyhrazuji si právo na změny, proč ne.
Na tuto anketní otázku musím odpovědět hned, neboť zítra by už mohlo být pozdě...(promiňte, mí milí autoři, ale umíráte mi...).
Takže "soběktivně" (slyším 5 píšu 10):
M. Kundera
S. Rushdie
P. Roth
C. Fuentes
P. Carey
+ omladina
M. Houellebecq
M. Faber
J. S. Foer
+ in memoriam
K. Vonnegut
J. Fowles
Je to těžké, srdce krvácí...
Nedá mi to, abych nezareagoval, i když se odchýlím od tématu: Nedávno jsem totiž dočetl Murakamiho Norské dřevo; dostalo se mi to do rukou poměrně náhodně (s českou válečnou existenciálně laděnou poezií to věru moc nesouvisí), tak jsem to zkusil, protože jsem věděl, že je ten chlapík teď hodně populární. Je to jediná věc, kterou jsem od něj přečetl, a obávám se, že i poslední. Nelíbilo se mi to totiž. Četl jsem to současně s jednou odbornou publikací, takže to mělo ukojit mou touhu po fikci, což se sice stalo, ale byl jsem tak vyprahlý, že není divu. Ale nic navíc. Začal jsem se více-méně-nudit už po sto stránkách. Textem prostupuje jakási (příjemná) melancholie, což však s narůstajícím množstvím unavuje. (Dalo by se to snadno shrnout do jedné básně.) Celou dobu jsem si připadal, jako by mě někdo za ruku vodil zahradou, ukazoval mi ji a nechtěl mě pustit, abych si v ní bloumal sám, objevoval si ji a obdivoval se jí. Jakoby na mě pořád někdo dohlížel, abych náhodou něco špatně nepochopil. (Literárněvědnou hantýrkou: příliš málo Leerstelle, které by zaměstnávaly mou imaginaci) Neříkám, že je ta kniha vyloženě špatná, ale od jednoho z pěti nejlepších žijících autorů bych čekal víc. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte a v čem vás ta kniha bavila (pokud jste ji četli). Howgh (Sakra, už se rozepisuju jako Macaska.)
Ja bych pridala J.D.Salingera. Za to, ze jeste zije (i kdyz asi nic nepise).
:) ale aspoň to má hlavu a patu (narozdíl od mých grafomanských hemzů)!
Já jsem četla pouze Na jih od hranic, na západ od slunce a Kafku na pobřeží, a to v opačném pořadí. U Kafky jsem se ráda vodit nechala: víc pásem (dva téměř nezávislé příběhy, to, co mě v pubertě uchvátilo u Faulknera), návtraty do minulosti, jakási stínohra postav, duchů, plynutí času, chátrání (jako u Woolfové v Majáku - popis opuštěného domu, kde usadá prach, vlají záclony - takový dojem ve mně budil ten obraz v Kafkovi - obraz Kafky na pobřeží)...Na jih od hranic je sice bez "kouzelných dědečků", ale i zde se Murakami opět zaplétá s minulostí i zde opět vystupuje jeho oblíbená postava - tajemná žena (někde kulhající, jinde slabá na srdce a stárnoucí) - pořád jedna a táž, unikající, umírající, zdánlivě dosažitelná, jen na chvíli. Čtenář o ní ví stejně tolik jako hlavní postava, neví skoro nic. Většinou to funguje, čteš a čekáš a nejsi překvapen, že se nic nedozvíš.
K velikosti autorů se nevyjádřím, nemám ten správný metr.
...a protože Salinger ještě žije (rychle, jakube, piš!) a protože napsal Franny a Zooey a Vzhůru, tesaři,... (nepiš to celý, voe, jinak ti mezitim umře) tak s ním také na vrchol!
Ad Murakami: Norské dřevo není opravdu nic extra. Stejně jako Afterdark. Smutné a japonské. Nic víc. Však Kafka i Na východ od hranic jsou povedené. O tom žádná! Takže u něj je to u mě 2:2.
Hadžime!
macasko, macasko. tak znova, ty spravny metře pepře. spravny metr je zrovna to, co nepotrebujes, tak se na to nevymlouvej, diky.
ad Erw: pff, tos me prekvapil. mam dojem, ze to, co dela murakamiho silnym, je prave schopnost pekne vystihnout postavu tak, ze se lehko vzijes do jeji mysli. to je obdivuhodny. to pak knizka me bavi, kdyz spoluprozivas, nepozorujes.
plus bych pridal nenudny pribeh (pro me), promysleny, vede k zamysleni. ale vim ja, co je smysl literatury? nevim, proto bych se mohl omezit na: me to bavilo.
Afterdark je pro me jasne nejhorsi, na moji vysledkovy tabuli sviti 3:1
Souhlasím s výše jmenovanými, některé, co uvádí knihovník jakb jsem ovšem nečetla, posledně se mi líbil Peter Hoeg a taky strohý Enquist, zaujaly mě zatím pouze čtené ukázky z knihy Vyměřování světa (D. Kehlamnn). Jinak jdu spíš přes mrtvoly. A samozřejmě, že se vymlouvám, protože nejsem sečtělá a světa znalá :), tudíž nemám metr.
Okomentovat