Sobota
Ian McEwan napsal moc pěkný román, který se jmenuje právě tak. Ale mluvit o něm nebudu. Chci jen napsat, že je dnes sobota. (To je co?) A že jsem šel pěšky poprvé z university do města. Trvá to tak hodinu a půl až dvě. Cestou jsem něco nafotil. Je to takové anglické (to je co?), přesvědčit se můžete na web albu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Já jsem si dnes taky udělala výlet, cesta tam trvala kolem hodiny a půl až dvou hodin, vlakem. Výlet do Pardubic. Na výstavu symbolistní grafiky. Nemohu doporučit. Zítra končí. Jedině možná, Irčo, co?
Dům U Jonáše na Pernštýnském náměstí, já a pět kustodek v něm, dále Švabinský, Bílek (s Tvůrcem a jeho sestrou Bolestí), Váchal (jako milovník zvířat s grafikou vivisekce), Šimon (vrátí se někdy jméno Tavík?), Preissig (známý i neznámý), Zrzavý (starý známý), Konůpek (Beethoven, Chopin, Macbeth, Hamlet, Dante v pekle, Platonova jeskyně, Klímova filosofie, Don Juan, Poe – čtenář s aktovkou i taktovkou), Kobliha (pro mě nejlepší, taky se za ním člověk musí vyštrachat až na půdu).
Bez kustodek by to snad ani nebylo ono, minule (výstava Antonína Střížka) to vyprávěly něco o mileneckém vztahu páru po sedmdesátce, kteří oba zemřeli a našel se u nich „poklad“ v kýblu pod postelí, ale to nebylo to nejdůležitější; dámy se vyžívaly v pikantnostech, tvrdily něco o vlastních očích, a já jsem, přiznávám, stražila uši. Něco podobného jsem už dlouho neslyšela, ani nečetla. Ctím však soukromí mrtvých milenců.
Dnes šlo o mnohem prozaičtější doprovod výstavy. Paní glosovaly cenovou situaci základních potravin, od rohlíků po žervé, nejraději si důchodkyně kupují rybičky v konzervě: na pomazánku. Jejich dietetické postupy spolu s Šimonovými grafikami z NY, Londýna, Paříže, Benátek, Orientu „…rohlík…a něco si uvařim a mám to ještě třetí den.“ Pak ale dojde na lámání chleba a já se u Konůpka s motivem z Beethovena dozvím, že jí úplně zrezivěl hajzl (sic!). Nyní začaly propírat oblíbené čisticí prostředky, jsou to dámy v letech a s názvoslovím je potíž, takže od „FIS“ se po úporném lovení dostaly k prostředku „CIF“. To už jsem se musela smát, ale strhla jsem na sebe pozornost a do konce Konůpka, kterého má pardubická galerie požehnaně, mě sledovala paní s korozí, opřená nenávistně a výhružně o zeď. Její kulatost se mi vybavila o patro výš při pohledu na Koblihova Hadího krále (vypadá to trochu jako lejno s tykadly).
Je to takové české.
Cestou do Brna ve vlastním kupé: západ slunce sice v jinou dobu, ale ve stejné výši nad horizontem jako na web albu.
Okomentovat