Odpor

Psychologové dělají někdy zajímavé pokusy. Tak například Paul Rozin a April Fallon zkoumali podstatu odporu, proč a co je nám odporné. Kromě toho, že každý má své osobní odpory a hnusy, existují odpornosti odporné většině. Velmi pěkný experiment: spolkněte sliny, co máte právě v ústech. A nic, má je každý, dělá to každý. Žádný odpor. Teď si vezměte čistou sklenici a plivněte do ní, a pak spolkněte sliny ze sklenice. Ehm, urghh?! Ne?!

Není žádný rozumný (racionálně vysvětlitelný) důvod, proč by to mělo být odporné, přesto...já to dělat nebudu.

Zmínění psychologové to vysvětlují tím, že vyplivnuté sliny přešly hranici našeho těla a už nejsou naší součástí – na rozdíl od slin v ústech. Je to zřejmě prastará evoluční vlastnost, že to, co není naší součástí, je cizí a podezřelé (ačkoli to může mít původ v/z nás).

Na druhou stranu dobře vychlazené pivo z Plzně nebo pořádný středněpropečený biftek...ty pro mě vůbec nejsou cizí a podezřelé. Naopak jsou velmi přátelské, a když navíc je oboje moje a jenom moje...škoda mluvit.