Konečně doma ve svém malém temném pokoji.
Hodnocení relaxačního pobytu v Germánii:
Bylo to příjemné. Začněme od začátku (first things first). V Marburgu mají menzu. Při první návštěvě, kdy jsem nemohl jinak, než si zvolit pověstný wurst, jsem si svetr namočil do kari omáčky. Nechutnalo to nijak zvlášť dobře – svetr, ani wurst. Tyto detaily musí stranou, menza je cenná a je třeba si ji vážit. A některá jídla byla navíc i chutná, třeba řízek. Když vzpomenu, co se na Moravském náměstí v menze podává pod tímto označením...pche, škoda psát.
Podíval jsem se na místa, kde jsem před tím nebyl, vyjma samotného Marburgu, do Kolína nad Rýnem, Heidelbergu, Frankfurtu nad Mohanem, Wormsu. Na většině měst je znát, kde všude prošla válka. Stará městská jádra nejsou vůbec stará. Třeba v Kolíně, který ve středověku patřil k největším městům Evropy a konkuroval co do velikosti Paříži, je městská nesakrální architektura smutná. Ovšem katedrála německého němectví (dostavěna 1880), to je jiná. Ta je k popukání, stručně a jednoduše je obrovská. Věže se napínají až do výšky 157 metrů. Dostavěna jako reprezentativní kus gotiky pro zemi, která se tou dobou domnívala, že je kolébkou tohoto slohu (což je dnes připisováno do oblasti Ille-de-France). Podobně působivý je masivní dóm sv. Petra ve Wormsu.
Pro dnešek stačí, další informace zase příště, brzy snad bude i foto.
Žádné komentáře:
Okomentovat