Drobnost
Číst Timesi je zážitek. Kde jinde by se jeden dozvěděl, že dnes/včera je výročí otevření prvního vnitřního bazénu v Goodman´s Fields v Londýně. Otevřen byl v roce 1742. A další pěkné výročí, Dr. Joseph-Ignace Guillotin (čti Ten, po kterém se jmenuje nápaditý vraždostroj) se narodil v tento den roku 1738.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
A tento den, před dvaceti lety, zemřel (v Brně U Svaté Anny) Vladimír Menšík, herec, kuřák, astmatik. Ten se ale odguillotinoval sám.
Zvláštní zkušenost (aneb Ještě jsem se omluvila!) - já a dvě kuřačky (mé známé) v hospodě u jednoho stolu. Všimnou si, že jste nekuřák, požádají číšníka o "popelníček", jedna si zapálí mentolku (stoupla jí prý životní úroveň, kupuje si tedy ZELENINU), druhá si ubalí Javaness (studuje výtvarku. Je to "alternativní", chudý student, co rád provokuje detaily jako je humpolácky balené cigáro, co vypadá jako špek), dodá filtr pro ochranu plic, svých.
Mlčím, mírně se odtahuji a snažím se dýchat ušima. Zkouším to kůží, ale člověk je nedokonalý stroj. Mé přání: toužím být ne trpaslíkem, ale anaerobní bakterií. Marná snaha. Proměna nenastává. Dusím se. Mozek registruje alarmující stav prostředí. Donutí mě k promluvě na téma pasivní kouření. Tu přeruším asi v polovině - nezaujaté obličeje spolustolovnic mluví jasně: v boji s větrnými mlýny bys trhla kariéru.
Mlčím.
Dámy kouří a hovoří: nechápu nekuřáky; nejhorší je: sedí s tebou u jednoho stolu, je to jejich volba, ne? Začnou se ovívat, kašlat, šklebit a zacpávat si nos – to ti tu cigaretu úplně znechutí! zapláče jedna.
Druhá děkuje bohu, že je kuřákem aktivním.
Mlčím, srkám zelený (pytlíkový) čaj na zdraví. Na talířku leží bonbón - mentolka.
Před ochodem – na usmířenou (!) dodávám veselou historku z Idiota (vlak, 4 osoby: 1 muž, 2 dámy a 1 muflík – pes, co vypadá jak morče na sirkách, podle mě dost surrealistická potvora, jedna paní na Špilberku na ni volala „Luci!“ – chtěla mě zakousnout, Lucka; k té historce – muž kouří doutník, dáma vstane a beze slova mu vytrhne požitek z úst a vyhodí jej z okna jedoucího vlaku. Pán vstane, dokonalý ruský gentleman, beze slova vezme muflíka a vyhodí jej z okna jedoucího vlaku) – já neměla ani muflíka, ani vlak. Historku ocenila ta se „špekem“, co studuje výtvarku/její druhý obor čeština. Druhá slečna prodává v knihkupectví, ale stoupla jí pouze životní úroveň a kupuje se již zmíněnou ZELENINU. Nedávno jsem slyšela rozhlasovou hru – hlavní postava: rumunský filosof Emil Cioran – celý život se prý zabýval smrtí, aby ji na konci života postižen alzheimerem nemohl poznat – říkal, dokud to půjde, budu přihlížet, jak se ze mě stává ZELENINA.
K foto z barb. – Čí jsou bílé pumy? Simoneho ne. Takové brýle si chtěl vzít bratr do společnosti. Mamka dostala lehký hysterický záchvat. Filipe, máš dlouhé paže, nebo tě fotí asistent veverka přilákán zbytky. Poslední foto – je to plýtvání nebo pauza? Není na některém z talířků veverka?
A kde je ZELENINA? :)
Ano, být sympatickým nekuřákem je dnes těžké...
Garden Party "na jedno použití" zdar!
Však dnes je Maxima, včera bylo Viléma, předevčírem Valdemara a ještě předtím Filipa!
To je společnost! Opožděně vše nejlepší a nejpříjemnější!
j.
Okomentovat