O jídle a jiné dobroty.
S jídlem je to tady doslova na štíru. Když píšu doslova, myslím doslova. Je to jenom a jenom na mně, jak si to s jídlem zařídím.
První možnost je menza. Zde přichází největší zklamání, protože, přátelé, menza tady zcela chybí. Angličané si ji z nějakého záhadného důvodu jednoduše nepostavili. Možná je to pomsta všem cizincům, kteří se posmívali a posmívají místní cuisine (e.p.).
Druhá možnost je mít hlad. Je třeba s ní počítat, i když každého okamžitě omrzí.
Třetí možnost, a je to řešení navýsost anglické, je dát si sendvič. Výběr je vskutku velkolepý. Od prostého okurkového, přes všemožné saláty, pomazánky, přísady a byliny, všechny druhy masa (prý tu byl k vidění i delfíní) až k sendvičům s názvy Indian Summer, Nature Life, Dragonfly. Od těch by jeden očekával víc, než je dva kousky chleba s něčím.
Další možností jsou restaurace. Je jich tu několik, a pokud se nepletu, už jsem o nich psal. Pro strávníka ze střední Evropy je to ovšem finančně náročnější. Na druhou stranu…kdo by odolal masu v sojové lázni? Propáleným vnitřnostem od maharádžů nebo klasice Fish ´n´Chips?
O dalším stručně: máslo – vážně je slané. Myslel jsem, že je to pomluva, ale kdeže.
Pivo – bez pěny, i když jako odborníku ze střední Evropy se mi občas nesměle (a s evidentním sebezapřením, která se někdy mění ve škodolibý úsměv nad nedotočeným pivem*) pokusí udělat radost milimetříkem bílé koruny.
*Rozuměj, pokud pivo při sebemenším pohybu necáká ven z pinty (0,56826 l), není pořádně dotočené.
Žádné komentáře:
Okomentovat