Je to stará pravda pravdoucí, že hluboký pohled do očí je pohledem do duše. A kdyby to pravda nebyla, od teď to tak bude, co říkáte.
Někdy to ale není jednoduché. Známé jsou historky o tom, jak se někteří filozofičtí odvážlivci snažili zachytit najednou pohled očí Jeana-Paula Sartra. Prý se dokonce uzavírali sázky, kdo první zjistí úhel rozptylu jeho pohledu. Sartrovi prý bylo velmi nepříjemné, když se mu občas i několik posluchačů naráz "nenápadně" pokoušelo přiložit k brýlím úhloměr. Přesto uvěřil tomu, že jeho čelo je zásadní pro zjištění úhlu dopadu slunečního záření na francouzské univerzity. Což je přirozeně zásadní informace pro malíře a natěrače fasád.
Úspěšní hledači pohledů se pak museli léta léčit po nejlepších francouzských psychiatrických ústavech, aby se jejich vědomí zase sjednotilo. Zřejmě tak hluboká byla duše tohoto myslitele, avšak o síle jeho pohledu můžeme my jen spekulovat.
Narazil jsem na fotky očí jiných zvířat. Nerad bych urážel slavného autora, přesto ve srovnání s ním, jsou tyto oči mnohem přitažlivější.
3 komentáře:
Včera večer mi rádio vyprávělo pohádku, lépe řečeno mýtus jistého afrického kmene (nezachytila jsem kterého) o tom, kterak lidé po ztrátě ohně k němu zase přišli. Žádný vykuk Prométheus, ale komár, moskyt nebo nějaká bodavá havěť. Přišla ke Stvořiteli a prosila o oheň. On na to, že jí ho klidně dá, ale nesmí se dívat, jak oheň rozdělává.
Proto Stvořitel poručil hmyzákovi, aby stál v pozoru na místě, čelem k němu a zakryl si oči. Hmyz poslušně vzpažil a dlaně připlácl na složené oči. Stvořitel ovšem pozapomněl, že tento komár má oči i pod pažemi. Komár všechno viděl a lidu vypověděl.
Nevím, sice, co to komářisko popadlo, snad chtěl krev trochu rozhicovat, nejspíš dostal chuť na svařák. Taky nevím, co to mají v Africe za mutanty, ale jedno vím jistě, celé jsem to popletla.
„Pravdivý“ bude jen ten motiv očí v podpaždí.
S tím by se dalo dělat věcí. V prvé řadě by taková situace ochudila drogistické zboží, válet si roll-on po bulvách, nebo si do nich rovnou stříkat Rexonu Crystal není zrovna očního lékaře ideál. Dámy se opět přestanou holit! Brýle by každopádně nesměly být skleněné, jejich tvar by se měl radikálně změnit, lorňon je pouhým provizoriem. Co ruce, nebudou na obtíž? Pro maximální rozhled budeme chodit s rukama za hlavou. Zorný úhel se rozšiřuje, člověk konkuruje koni! Klapky na oči nepotřebuje, protože se obyčejně neplaší a neklopí těžce naložený povoz; vyjma žen v domácnosti. Upřený pohled z očí do očí si vyžádá pružné sokolíky či věčné šprty odsouzené do zadních lavic. A barva očí v těchto temnotách? To přenechám evoluci. Bude to mít složité, holka: inervace oka v rámci prkenné poměrně necitlivé paže, zavedení slzných kanálků a mimických svalů!
Vedle očí jsou neméně důležitým „nástrojem“ zuby. Ale ctím zásadu: o zubech jen dobře. Pokud se rozhodnete, že vás zuby začnou bolet v Brně, rozmyslete si to pořádně. Trváte-li však na nesnesitelné bolesti, dostaví se brzy i touha navštívit zubního lékaře v tzv. POHOTOVOSTI. Co s sebou: mapu Brna, 90 Kč, platný občanský průkaz, kartičku vaší pojišťovny a regulérně bolavé zuby.
Brno, druhé největší město v České republice, se rozhodlo, že zruší zubní pohotovost v Nemocnici u Sv. Anny, neboť se jim tato činnost NEVYPLATILA. V české politice, ekonomice a podobných věcech se vyznám méně než Cristal z Hong Kongu, přesto mě překvapuje informace, že pohotovost by se měla někomu vyplácet. Zřejmě se trochu zapomnělo na „zákazníky“. Díky tomu, že zastupitelstvo má také zkažené zuby, přenesla se zubní pohotovost na Karáskovo nám. (tram. 2, směr Stará Osada, výstup na zast. Kuldova, preferovala bych Kudlovu). Mapu Brna jsem neměla, takže jsem se pořád někoho ptala, kde je proboha to Karáskovo náměstí. Tři lidé tvrdili, že nejsou zdejší, jedna paní mi tu větu dokonce říkala při zavírání vlastního soukromého obchůdku Večerka. Pak paní se psem, jestli ta nebude zdejší! Byla zdejší, vypadala, že je všude zdejší. Mluvila dlouho, myslím, že jsem se stoprocentně nedržela jejích pokynů. Mé vnímání bylo jednoduše zastřeno opakovanými dávkami ibalginu. „Hledejte kostel.“ Ještě nejmíň dvacet minut jsem se motala v těchto končinách a hledala kostel. Zubařské křeslo ve zpovědnici a čekárna v hlavní lodi. Pohled na utrpení Krista v chóru, to posílí. Už jsem trochu blouznila. Karáskovo náměstí je prapodivné náměstí; čtvercové s evangelickým kostelem. Nic zvláštního? Náměstí si představuji asi tak, že je tam aspoň o maličko víc místa než na ulici. Zde však celým prostorem prorůstají vysoké stromy a husté keře. Jenže teď, žádná zeleň, jenom mřížoví vší té vychrtlé změti, která požírá celé náměstí zaživa. Mimochodem všechny domy tu trpí leprou, včetně kostela. Dokonalé „Centrum krásy a zdraví.“ Tak se totiž jmenuje budova, která je vaším cílem. Zubní pohotovost je hned v přízemí společně s plastickou/estetickou chirurgií! Na dveřích Mudr. Květ a nad dveřmi elektronická informační tabule, jakou mají i v Černé Hoře v pivovaru. Zde ovšem neinzerují červeného draka s jahodovou příchutí. Horkou novinkou (a to doslova) je tu „liposukce laserem“. V Černé Hoře si dáš sto draků a pak letíš na Karáskovo náměstí. Na tabuli dále běhají prsa, rty, uši, zadky, břicha, nosy a člověk s bolavým zubem a oteklou tváří (ta asymetrie!) ani netuší, že tyto části těla vůbec má. Peripetie v ordinaci popisovat nebudu. Jen naznačím: když vám paní doktorka - rázná, že prase by se před ní podřízlo samo, a napěchovalo se do střívek jitrnic a prejtů - když vám taková žena začne broukat „holčičko“ s funkční vrtačkou na vašem nefunkčním zubu, tehdy ta něžnůstka vaše ucho ani zub nepřesvědčí.
Ale je to pryč. Teď mám v zubu lochnu.
"Das Loch" – německy: díra, otvor, jáma (!), dolík, důlek, pelech, brloh, doupě, trhlina, basa, vězení, vývrt (!), jamka, volná díra, dutina, dírka, výmol (!), foramen (!);
"loch" – angl.: jezero, záliv, fjord, mořské rameno, zátoka. Mám tam spíše německou lochnu. Anglického významu nabývá jen s čajem (jakmile nastane příliv).
Ps. Když se vypotácíte z ordinace, pozdraví vás obrovské zrcadlo táhnoucí se přes celou stěnu. To tam asi nainstaloval pan Mudr. Květ z estetické chirurgie. Člověk ovšem vypadá tak hrozně, že by na něj byl i Květ krátký.
je to dlouhé, ale bolest je delší :-)
uf!
Okomentovat