Přišel jsem na hodinu anglické gramatiky a posadil se na jediné volné místo. Drtivá většina studentů je evidentně z Asie. Proběhne krátké formální představení, kdy každý má říct o sobě základní informace - jméno, stát, studia. První říká: "Jmenuje se Wendy a jsem z Číny...."
Další: "Jsem Carol a jsem z Hong Kongu..." Následuje Grace a Cristal. Čína a Hong Kong.
Nedalo mi to a ptám se vedle sedící "Grace", zda se opravdu jmenuje Grace.
Ona: Chceš slyšet mé čínské jméno?
Já: Samozřejmě.
Ona: Weng Hao Ti. (Aspoň myslím, taky by to mohlo být Weng Kuen Si nebo Weng Loi-H´ atd.)
Já: moudře přikyvuji a hladím prořídlí dlouhý bílý vous. (Tradiční čínské gesto pro porozumění. Dobré je k tomu mírně mručet.)
Tak si říkám, jestli jsem neudělal chybu, když jsem se představil svým normálním jménem. Taky jsem si mohl něco zajímavého vymyslet, nejlépe, pro vyváženost, třeba Konfucius nebo Lao c´. Nebo Mao?
Ale možná je to jedno, protože pokud si mě vůbec budou pamatovat, tak jako "Toho, co má hlavu až ke stropu" nebo "Když se na něj dívám, bolí mě za krkem".
2 komentáře:
:D mám stejnou zkušenost. Má spolubydlící se mi představila "Jsem Lucie a jsem z Šanghaje" ... já jsem jí pak asi měsíc říkala "Julie", pročež se nedivím, že mi ani nechtěla říct svoje pravé jméno. To jméno je Xiaoming Zhu.
ehm, spletla jsem se. ve skutečnosti se mi opravdu představila jako "Julie" a já jí říkala "Lucie". Někdo má problém zapamatovat si i jména, která nezní jako "šiao", "chu" popř "chua"....
Okomentovat