Nedávno tu byla řeč o očích. I proto, když jsem viděl tuhle fotku, jsem si řekl, že ji sem dám. Přijde mi (i) vtipná.
A taky mi připomíná přísně materialistický, až fyzikalistický (z hlediska filozofie mysli) seriál Křeček v noční košili. Pamatujete si, jak je tam mysl (i tělo) ovládáno pomocí několika páček a táhel nebo výčnělků? Byla vůbec ovládána mysl nebo jenom tělo? Jde vůbec oddělit mysl od těla?
Ostatně, někdy mám pocit, že mi v hlavě "pracuje" několik podobných mladíků - prohledávají a prohledávají všechny ty šuplíky a stejně nic nenajdou. A když už konečně něco najdou, je pozdě. To je má filozofie mysli.
Můžeme ji nazvat třeba Mužíčci-hledačismus.
1 komentář:
"pandout někomu do oka"
"jako by mu z oka vypadl"
"mít to v merku"
"složené oko"
atd. a stále vzdálenější; v mých šuplatech spíš vybrakováno
oko za hlavu
hlavu za oko
a kov na hlavu
okov na splavu
to si poplavu
to si posplývám
břehy poplivám
klovu znovu klovatinu
můj slepenej zobáku
přece tě mám na háku
na háku viselo bezvládné kuřátko
do země crčelo
oko padlo na čelo
oběti, oběti,
těžko se ti poletí
se zlatým ksichtem
a dutou hlavou
hlavou popelavou
na Ganze si plavou
Okomentovat