Liverpool má vcelku novou gotickyvypadající katedrálu (dostavěna 1978), která má oproti původním gotickým katedrálám mnohé výhody:
1) Topení.
2) Toalety.
3) Restauraci (která se jmenuje Refektář, vážně).
4) Obchod.
5) Café.
Už se těším, až do nějaké takové místo sakristie udělají bazén. Cachtání, cachtání, všechny chmůry zahání.
Cachtání je lék.
Vlak
Ještě ve vlaku pendo(ne-)línu z Edinburghu jsem zaslechl takovou říkanku:
Yesterday is history
Tomorrow is mystery
Today is a gift
And that is why
it is called present
Yesterday is history
Tomorrow is mystery
Today is a gift
And that is why
it is called present
NG GB
Cestou do Edinburghu (o tom zítra) jsem se pustil - jako anglický gentleman - do Timesů. Jeden se nestačí divit. Jsem tu už téměř dva měsíce a pořád se divím. Možná to nebude Anglií, ale mnou. O tom jsem psát nechtěl, takže zpět k tématu.
Na třetí straně byl pouze jeden rozsáhlý článek. Byl o tom, že národní galerie má nového ředitele (Nicholas Penny), který upřednostňuje méně známé autory a za cíl si klade divákům je dobře představit. Takže namísto superpopulárních impresionistů připravil výstavu italského divizionismu (Giovanni Segantini, Luigi Russolo, Giuseppe Pellizza).
U nás by se tohle nestalo.
verze 1) Italští divizionisté by nikdy neměli samostatnou výstavu. (Kdo by to zaplatil?)
verze 2) Takové téma by se do novin vůbec nedostalo, leda ve speciální příloze o kultuře v rozsahu anotace. (Komu to vadí?)
Na třetí straně byl pouze jeden rozsáhlý článek. Byl o tom, že národní galerie má nového ředitele (Nicholas Penny), který upřednostňuje méně známé autory a za cíl si klade divákům je dobře představit. Takže namísto superpopulárních impresionistů připravil výstavu italského divizionismu (Giovanni Segantini, Luigi Russolo, Giuseppe Pellizza).
U nás by se tohle nestalo.
verze 1) Italští divizionisté by nikdy neměli samostatnou výstavu. (Kdo by to zaplatil?)
verze 2) Takové téma by se do novin vůbec nedostalo, leda ve speciální příloze o kultuře v rozsahu anotace. (Komu to vadí?)
Pochoutky
Ne že bych byl srab, ale když si mám pochutnat na octových brambůrkách (o kterých tu byla zmínka dříve), jednoduše nemůžu být sám. Kdo ví, co to s jedním udělá?!
Inu, koupili jsme s "návštěvou mou milou" jeden malý pytlíček. Co čekáte? Co byste vůbec čekali?
Jsou naprosto vynikající. Famózní. Nenechte si ujít. Kdo je neochutná, neví nic o brambůrkách. Ani o Anglii. Já jsem byl tak unešen, že jsem běžel okamžitě do obchodu pro další pytlík. Ale do očí mě tam praštila jiná příchuť - nakládaná cibule! (Pickled onion -e.p.) Krátce a stručně: vrcholný zážitek. Je to taková chuťová smršť, že mi téměř stále plný pytlík leží na stole. Vždycky když k němu natáhnu ruku, obličej se kroutí, oči slzí. Zkouším na sebe různé triky. Dělám, že pro brambůrku šahám nevědom si toho, co přijde; nalhávám si, že jsou pouze solené. Zatím však stále bez úspěchu.
Ale nevzdávám to! Ještě ne!
A právě mě napadla nová soutěž, kdo sem napíše nejvtipnější komentář (míněn celý blog, ne tento příspěvek), tomu přivezu a osobně předám jeden tento vynikající a lahodný pytlík brambůrků. Anebo rovnou dva. Muhaha. Muhahahahahaaaa.
Inu, koupili jsme s "návštěvou mou milou" jeden malý pytlíček. Co čekáte? Co byste vůbec čekali?
Jsou naprosto vynikající. Famózní. Nenechte si ujít. Kdo je neochutná, neví nic o brambůrkách. Ani o Anglii. Já jsem byl tak unešen, že jsem běžel okamžitě do obchodu pro další pytlík. Ale do očí mě tam praštila jiná příchuť - nakládaná cibule! (Pickled onion -e.p.) Krátce a stručně: vrcholný zážitek. Je to taková chuťová smršť, že mi téměř stále plný pytlík leží na stole. Vždycky když k němu natáhnu ruku, obličej se kroutí, oči slzí. Zkouším na sebe různé triky. Dělám, že pro brambůrku šahám nevědom si toho, co přijde; nalhávám si, že jsou pouze solené. Zatím však stále bez úspěchu.
Ale nevzdávám to! Ještě ne!
A právě mě napadla nová soutěž, kdo sem napíše nejvtipnější komentář (míněn celý blog, ne tento příspěvek), tomu přivezu a osobně předám jeden tento vynikající a lahodný pytlík brambůrků. Anebo rovnou dva. Muhaha. Muhahahahahaaaa.
Hyperkulturamie
Máte oblíbená místa?
Oblíbená města?
Já ano. Na první místa mého pomyslného seznamu, který se právě stává skutečným seznamem, patří Florencie, Paříž, Hoher Kasten, Benátky, Bled.
Jaká jsou vaše?
Florencie má zvláštní výsadu, vlastní nemoc. Jak na jedince působí umění, co dělá s jeho vědomím?
Pouze ve Florencii existuje prokazatelný empirický fakt "předávkování" uměním. Zrychlený puls, slabost, závratě, v konečném stadiu panika. Michelangelo, Michelozzo, Giotto, Masaccio, Gozzoli, Donatelo atd., atd. - tihle všichni jsou přímou příčinou této duševní poruchy.
Příliš mnoho krásna
udělá z vás blázna.
Jak vám pomůže, když vás hospitalizují v nemocnici, která bývala klášterem (a má proto náležitou výzdobu)? Nebo když vám dopřejí odpočinek v jedné z Medicejských vill? Představme si to...jeden se s úlevou probudí v prostorné tiché bílé místnosti, kde dlouhé záclony se lehounce vzdouvají mírným teplým větrem. Vzduch voní létem, vínem, posekanou trávou. Otevřená vysoká okna prosvětlují celou místnost. Hluboký nádech a jeden se s chutí převalí na široké postely a otevře oči. Kolem oken bílé zdi a v čelní zdi velký krb. Pak se převalí zpět a s řevem vyběhne z místnosti.
A už nikdy se do Florencie nevrátí.
Konec příběhu.
Co chudák hyperkulturamik viděl, nechám na vás, návrhy můžete psát do komentářů.
Nezbývá, než utéct. Třeba do Manchesteru, kde hrozí pouze naprosto běžná a fádní onemocnění.
Oblíbená města?
Já ano. Na první místa mého pomyslného seznamu, který se právě stává skutečným seznamem, patří Florencie, Paříž, Hoher Kasten, Benátky, Bled.
Jaká jsou vaše?
Florencie má zvláštní výsadu, vlastní nemoc. Jak na jedince působí umění, co dělá s jeho vědomím?
Pouze ve Florencii existuje prokazatelný empirický fakt "předávkování" uměním. Zrychlený puls, slabost, závratě, v konečném stadiu panika. Michelangelo, Michelozzo, Giotto, Masaccio, Gozzoli, Donatelo atd., atd. - tihle všichni jsou přímou příčinou této duševní poruchy.
Příliš mnoho krásna
udělá z vás blázna.
Jak vám pomůže, když vás hospitalizují v nemocnici, která bývala klášterem (a má proto náležitou výzdobu)? Nebo když vám dopřejí odpočinek v jedné z Medicejských vill? Představme si to...jeden se s úlevou probudí v prostorné tiché bílé místnosti, kde dlouhé záclony se lehounce vzdouvají mírným teplým větrem. Vzduch voní létem, vínem, posekanou trávou. Otevřená vysoká okna prosvětlují celou místnost. Hluboký nádech a jeden se s chutí převalí na široké postely a otevře oči. Kolem oken bílé zdi a v čelní zdi velký krb. Pak se převalí zpět a s řevem vyběhne z místnosti.
A už nikdy se do Florencie nevrátí.
Konec příběhu.
Co chudák hyperkulturamik viděl, nechám na vás, návrhy můžete psát do komentářů.
Nezbývá, než utéct. Třeba do Manchesteru, kde hrozí pouze naprosto běžná a fádní onemocnění.
Moře
Co si Čech představí pod pojmem moře? Jaké stereotypy myšlení se rozběhnou plnou parou vpřed? Osobní experiment mi říká: pláže, písek, průzračná slaná voda, bikiny, krásné ženy, Kuba, horko k zalknutí, žízeň, žádný stín. (To cut long story short. Stručně viděno. e.p.) To jen tak pro začátek, jistě bych se dostal i dalším spojitostem.
Všechno tohle ale musím zapomenout a vytvářet nová spojení: vítr jako blázen, zima, mohutný odliv, studený vítr, husí kůže, hnědá voda.
Přesně takové je moře v Morecambe, což je vesnice či maloměsto navazující na Lancaster. Ačkoli se zdá, že jet k takovému moři není odměna, zdání klame. Je tam pěkně, ale nesmí se tam zůstat dlouho. To pak má jeden promrzlé i myšlenky.
Všechno tohle ale musím zapomenout a vytvářet nová spojení: vítr jako blázen, zima, mohutný odliv, studený vítr, husí kůže, hnědá voda.
Přesně takové je moře v Morecambe, což je vesnice či maloměsto navazující na Lancaster. Ačkoli se zdá, že jet k takovému moři není odměna, zdání klame. Je tam pěkně, ale nesmí se tam zůstat dlouho. To pak má jeden promrzlé i myšlenky.
Liverpool
Víte, které město je městem kultury pro rok 2008?
Nevěděli jste, ale tušíte, když se ptám v příspěvku s názvem Liverpool?
Ano, je to tak. Je to opravdu Liverpool. Město slavného FC s hymnou You´ll never walk alone a Beatles. Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen. Široké bulváry a megalomanské budovy 19. století dokazují, že přístav přinášel a přináší (ve městě se hojně staví) dostatek prostředků. Taky jsem doplnil deficit umění, když jsme navštívili dvě muzea během jednoho odpoledne. Pierre Bonnard, Lucian Freud, Francis Bacon, Claude Monet, Pablo Picasso, Joseph Wright of Derby, Rembrandt, Rubens, atd.
Foto v albu.
Nevěděli jste, ale tušíte, když se ptám v příspěvku s názvem Liverpool?
Ano, je to tak. Je to opravdu Liverpool. Město slavného FC s hymnou You´ll never walk alone a Beatles. Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen. Široké bulváry a megalomanské budovy 19. století dokazují, že přístav přinášel a přináší (ve městě se hojně staví) dostatek prostředků. Taky jsem doplnil deficit umění, když jsme navštívili dvě muzea během jednoho odpoledne. Pierre Bonnard, Lucian Freud, Francis Bacon, Claude Monet, Pablo Picasso, Joseph Wright of Derby, Rembrandt, Rubens, atd.
Foto v albu.
věda
Nová zpráva od vynikajících britských vědců. V novinách byl ohromný titulek: Vědci dokázali, že nejrychlejší cesta na vrchol kopce nebývá ta nejkratší.
No, díky, kluci a holky.
No, díky, kluci a holky.
Pátek
Jak jsem slíbil, tak jsem udělal. Fotky z Manchesteru jsou k dispozici a navíc jsem přidal i foto z Carlisle. Carlisle je město na hranicích se Skotskem, proto je v něm hrad-pevnost, která se stále ještě částečně využívá k vojenským účelům.
Když slyšíte místní mluvit o Skotech, máte pocit, že se jedná o zuřivé kanibaly schopné prorazit hlavou třímetrovou zeď. Mají blíže k zvířatům než Britům. Alespoň to tvrdí místní historik, který provádí na hradě. Ukazoval nám, kde Skot prorazil 3m širokou zeď. Neuvěřitelné.
Cituji: "Skotové nás navštívili dvakrát a vždycky rozbili kus hradu, který jsme pak opravovali více než sto let."
Host do domu, bůh do domu.
Když slyšíte místní mluvit o Skotech, máte pocit, že se jedná o zuřivé kanibaly schopné prorazit hlavou třímetrovou zeď. Mají blíže k zvířatům než Britům. Alespoň to tvrdí místní historik, který provádí na hradě. Ukazoval nám, kde Skot prorazil 3m širokou zeď. Neuvěřitelné.
Cituji: "Skotové nás navštívili dvakrát a vždycky rozbili kus hradu, který jsme pak opravovali více než sto let."
Host do domu, bůh do domu.
Manchester
Pět dní svítí Sluníčko ostošest. Přiletí za lonely (opuštěným-e.p.) erasmákem návštěva a kde nic, tu nic. Ať mi někdo netvrdí, že tohle není naschvál. Pověstný černý humor.
A Manchester?
Industriál a červené cihly. Město příliš krásy nepobralo, největší pýchou jsou proto místní United s neuvěřitelným Cristianem Ronaldem. Old Trafford je pravý chrám fotbalu. Opravdová katedrála je ve městě zamaskována mezi nákupními středisky. Viz foto, které bude brzy na webalbu.
A Manchester?
Industriál a červené cihly. Město příliš krásy nepobralo, největší pýchou jsou proto místní United s neuvěřitelným Cristianem Ronaldem. Old Trafford je pravý chrám fotbalu. Opravdová katedrála je ve městě zamaskována mezi nákupními středisky. Viz foto, které bude brzy na webalbu.
Paměť nebo znalost
Zinedine Zidane se cestou z propagační akce dozví, že jeho bývalý spoluhráč a kamarád "Mám rád hamburgery" Ronaldo je po operaci kolene v nemocnici. Neváhá, zvedne telefon, zavolá informace a zjistí číslo na nemocnici, kde "Tlusťoch" leží. Vytočí číslo nemocnice a:
ZZ: Bonjour, chtěl bych mluvit s Ronaldem, prosím.
Operátor: Kdo volá?
ZZ: Tady Zinedine Zidane.
O: Kdo?
ZZ: Zinedine Zidane.
O: Jste příbuzný?
ZZ: Ne, jsem Zinedine Zidane.
O: Eeee...ne, nikoho takového neznám, lituji.
ZZ: ?
O: Au revoir.
ZZ: ??
Fikce? Ale kdepak, pravda pravdoucí.
Možná bych mohl zavést označení KH - kroutihlavy - pro podobné příspěvky.
ZZ: Bonjour, chtěl bych mluvit s Ronaldem, prosím.
Operátor: Kdo volá?
ZZ: Tady Zinedine Zidane.
O: Kdo?
ZZ: Zinedine Zidane.
O: Jste příbuzný?
ZZ: Ne, jsem Zinedine Zidane.
O: Eeee...ne, nikoho takového neznám, lituji.
ZZ: ?
O: Au revoir.
ZZ: ??
Fikce? Ale kdepak, pravda pravdoucí.
Možná bych mohl zavést označení KH - kroutihlavy - pro podobné příspěvky.
Linares-Morelia
Právě probíhá ostře sledovaný šachový turnaj, jehož první polovina se hraje v Mexiku, druhá ve Španělsku. Turnaj je tradičně velmi dobře obsazen, zajímavé však je, že není na seznamu ani jediný současný (protože Shirov hraje už dlouho za Španělsko) reprezentant Ruska.
| Name | born | nat. | Elo | w. rank |
| Viswanathan Anand | 1969 | India | 2801 | 1 |
| Vassily Ivanchuk | 1969 | Ukraine | 2787 | 2 |
| Veselin Topalov | 1975 | Bulgaria | 2769 | 4 |
| Peter Leko | 1979 | Hungary | 2755 | 5 |
| Teymour Radjabov | 1987 | Azerbaijan | 2742 | 8 |
| Levon Aronian | 1982 | Armenia | 2741 | 9 |
| Alexei Shirov | 1972 | Spain | 2739 | 10 |
| Magnus Carlsen | 1990 | Norway | 2714 | 17 |
Average rating = 2756 – Category 21
Po třech kolech vede vyjevený střevlík Topalov, který zatím uhrál 2,5 ze 3 možných bodů. Překvapení se urodilo v kole druhém, kdy ženatý Anand s bílými prohrál s čerstvě oholeným, i když neučasným Aronianem. To se Vishimu často nestává, za celý rok 2007 neprohrál s bílými ani jednou (!).
Den
To jsou věci, divím se každý den při sledování novinek. Myslím, že je to prospěšné pro mé zdraví.
Halík se hádá s ministrem financí Kalouskem o to, kdo může za to, že vyhrál prezidentské volby Klaus. Respektive přesnější je, že Kalousek osočil Halíka v tomto duchu. Čunek se do toho vložil jako správná morální autorita a spor zažehnává. Kdo dál chce být vidět? Nebo se nám tu již rýsuje kampaň na příštího prezidenta? Do toho zase ta Britney, vdala se, nevdala se, nebo co to vlastně znamená?
Plus Merta prodal v aukci obraz za 826 000 Kč, to neni špatný, na to že ještě žije. To už vypadá na slušný byznys. Já bych to taky zkusil, vždyť to nevypadá, že je to náročný, co?! Má ještě někdo zájem?
Halík se hádá s ministrem financí Kalouskem o to, kdo může za to, že vyhrál prezidentské volby Klaus. Respektive přesnější je, že Kalousek osočil Halíka v tomto duchu. Čunek se do toho vložil jako správná morální autorita a spor zažehnává. Kdo dál chce být vidět? Nebo se nám tu již rýsuje kampaň na příštího prezidenta? Do toho zase ta Britney, vdala se, nevdala se, nebo co to vlastně znamená?
Plus Merta prodal v aukci obraz za 826 000 Kč, to neni špatný, na to že ještě žije. To už vypadá na slušný byznys. Já bych to taky zkusil, vždyť to nevypadá, že je to náročný, co?! Má ještě někdo zájem?
Liberec
Obrázek (SP v Liberci) podporuje tvrzení:a) Sportovci nepijí alkohol.
b) Nemusí sněžit, jen když je.
c) Když se chce, tak to jde. (Where there is a will, there is a way - e.p.)
d) Láska je láska.
e) Běžkaři všech zemí, spojme se!
f) Nánánanananánánanananánáná nanananana (kankán).
Spisovatelé "vataři"
Pro zajímavost jsem davám aktuální žebříček UK bestsellerů. Nemyslím, že z toho plyne nějaké ponaučení nebo že to má nějakou pointu. Jsme však národ, který nejvíce kupuje knihy (alespoň na Vánoce), proto by nás to mohlo zajímat. Mě ano.
Hardbacks
1. The Appeal by John Grisham
2. Duma Key by Stephen King
3. Matter by Iain Banks
4. Lords of the Bow by Conn Iggulden
5. 7th Heaven by James Patterson
6. Lessons in Heartbreak by Cathy Kelly
7. The Bone Garden by Tess Gerritsen
8. The Six Sacred Stones by Matthew Reilly
9. Friday Nights by Joanna Trollope
10. The Uncommon Reader by Alan Bennett
Paperbacks
1. The Woods by Harlan Coben
2. A Thousand Splendid Suns by Khaled Hosseini
3. A Quiet Belief in Angels by RJ Ellory
4. The Kite Runner by Khaled Hosseini
5. The Secret Life of a Slummy Mummy by Fiona Neill
6. On Chesil Beach by Ian McEwan
7. The Shakespeare Secret by JL Carrell
8. The Rose of Sebastopol by Katharine McMahon
9. Random Acts of Heroic Love by Danny Scheinmann
10. PS, I Love You by Cecelia Ahern
Dilema
Vžijte se do následující situace. Vymyslel ji Bernard Williams v rámci své polemiky s utilitarismem, to ale není důležité, je to zajímavé samo o sobě.
Jaroslav vyrazil na dovolenou do země X. Při obcházení památek se naneštěstí připletl do šarvátky mezi místními vzbouřenci a vládním vojskem. Vojáci zajali skupinu 17 vzbouřenců a chystají se je na místě popravit. Velitel armády nabídne Jaroslavovi, že na jeho počest udělí vzbouřencům milost, pokud ovšem jednoho z nich sám Jaroslav zastřelí. Pokud odmítne, budou popraveni všichni.
Co má chudák Jaroslav dělat?
Jaroslav vyrazil na dovolenou do země X. Při obcházení památek se naneštěstí připletl do šarvátky mezi místními vzbouřenci a vládním vojskem. Vojáci zajali skupinu 17 vzbouřenců a chystají se je na místě popravit. Velitel armády nabídne Jaroslavovi, že na jeho počest udělí vzbouřencům milost, pokud ovšem jednoho z nich sám Jaroslav zastřelí. Pokud odmítne, budou popraveni všichni.
Co má chudák Jaroslav dělat?
VK, FB, GL
Na mých názorech se za poslední léta nic nezměnilo a nelze to čekat ani v mém druhém funkčním období, řekl prezident Václav Klaus v prvním televizním vystoupení od pátečního znovuzvolení.
No...ano, to by mě ani ve snu nenapadlo, že by se VK změnil.
Ale co se Švejnarem povolebním?
A co s tou Bobo?
Nějaké nápady?
Za 26,3 milionu liber, což je v přepočtu bezmála 900 milionů korun, vydražila ve středu aukční síň Christie's v Londýně jeden z triptychů britského výtvarníka irského původu Francise Bacona.
Fíha, tomu říkám dražba. Ne žádný mrcasení se s Kokoschkou za dvacet milionů.
Rozjela se fotbalová liga u nás doma a k tomu rána prý budou obzvláště mrazivá, prý až - 20 stupňů (taky u nás doma). Tomu snad ani nemůžu věřit. Co vy?
No...ano, to by mě ani ve snu nenapadlo, že by se VK změnil.
Ale co se Švejnarem povolebním?
A co s tou Bobo?
Nějaké nápady?
Za 26,3 milionu liber, což je v přepočtu bezmála 900 milionů korun, vydražila ve středu aukční síň Christie's v Londýně jeden z triptychů britského výtvarníka irského původu Francise Bacona.
Fíha, tomu říkám dražba. Ne žádný mrcasení se s Kokoschkou za dvacet milionů.
Rozjela se fotbalová liga u nás doma a k tomu rána prý budou obzvláště mrazivá, prý až - 20 stupňů (taky u nás doma). Tomu snad ani nemůžu věřit. Co vy?
Kontakt ostrovního druhu
Pomalu se množství kontaktů rozšiřuje za obzory erasmového pole. Navazují se známosti s rodilými mluvčími a je více znát, jak bídná výslovnost mě provází (malá odbočka: dnes jsem se v gramatice přehoupl přes padesáti procentní úspěšnost! díky, díky, jo!). Existují speciální slovíčka jako je např. slovíčko herbal - bylinkový. Výslovnost místních si zaslouží (minimálně) přízvisko zapeklitá. Je to asi něco jako /h/E(((r)))B--a--L. Když se mě zeptala jedna z přednášejících, zda si bylinkový čaj dám, musela to opakovat trpělivě čtyřikrát. A stejně jsem to odmítnul.
Ale k věci. Spolužáci mě po přednášce vyzvali, ať s nimi jdu na chips. Do fish 'n' chips. Jsem přece v Anglii. Na to není mnoho co říci, a proto jsem (rád) šel. Třeba jako my chodíme na pivo, oni chodí na chips, říkal jsem si. A taky jo. Každý si koupí obří porci hranolků a jde se sedět do baru. Ale ne ledacjakých hranolků. Na hranolky si totiž nedávají kečup, majonézu či hořčici (! - takovou prasárnu dělají Nizozemci). Dávají si na ně nastrouhaný sýr chedar. Stručně, je to neobvyklé, ale taková hrůza to není. Ale sláva, všechno dobře dopadlo, vše se zalilo pintou Carlsbergu.
Ale k věci. Spolužáci mě po přednášce vyzvali, ať s nimi jdu na chips. Do fish 'n' chips. Jsem přece v Anglii. Na to není mnoho co říci, a proto jsem (rád) šel. Třeba jako my chodíme na pivo, oni chodí na chips, říkal jsem si. A taky jo. Každý si koupí obří porci hranolků a jde se sedět do baru. Ale ne ledacjakých hranolků. Na hranolky si totiž nedávají kečup, majonézu či hořčici (! - takovou prasárnu dělají Nizozemci). Dávají si na ně nastrouhaný sýr chedar. Stručně, je to neobvyklé, ale taková hrůza to není. Ale sláva, všechno dobře dopadlo, vše se zalilo pintou Carlsbergu.
L.o.v.e
Jak dlouho vydrží erasmák bez přítelkyně? Jak dlouho vydrží přítelkyně bez erasmáka? Měsíc, dva, tři...
Zkušenost nás poučí. Není třeba dlouze spekulovat a teoretizovat, když zde máme jasná čísla. Přítelkyně všech místních erasmáků přiletí v jednom týdnu! Nezávisle na sobě, podotýkám. Je to k neuvěření (autor kroutí hlavou).
Náhoda?
Spíš biochemie.
Zkušenost nás poučí. Není třeba dlouze spekulovat a teoretizovat, když zde máme jasná čísla. Přítelkyně všech místních erasmáků přiletí v jednom týdnu! Nezávisle na sobě, podotýkám. Je to k neuvěření (autor kroutí hlavou).
Náhoda?
Spíš biochemie.
Václav
Václav to dle očekávání strhnul na svojí stranu. Nechme volbu a dívejme se dopředu, přeje si Klaus. No já se mu nedivím, taky bych se styděl.
Prezident
K politice se vyjadřuji nerad, ale nedá mi to. Když tak procházím noviny na netu a sleduji dění kolem volby prezidenta, jde mi hlava kolem. Připomíná tohle někomu jednání rozumných lidí? Co rozumných, normálních? Nebo k nám taky zaletělo ufo a vysálo všem politikům rozumnost, resp. normálnost? Zdá se. Můžeme to shrnout asi takto: Obviňování z uplácení, Bobo, fuckáče, bručení, vydírání, ochranka, trestní oznámení, střelný prach v obálkách, kulky senátorům, trapnost nad trapnost, ubohost nad ubohost. Možná by ti ufoni mohli vládnout sami, rozdíl by nikdo nepoznal. Nebo už to tak je?
Kdo může chtít být zvolen prezidentem v takové atmosféře, takovém prostředí?
Kdo může chtít být zvolen prezidentem v takové atmosféře, takovém prostředí?
ufo
Zdá se, že ufoni si vybrali svoji zemi zaslíbenou. Já nepamatuju, že by se u nás něco takového vyskytovalo tak často, je snad okurková sezona nebo co? Vždyť v USA probíhají volby, u nás probíhají volby...do toho je spousta fotbalu a oni s tím nedají pokoj. Posledně to bylo foto, teď dokonce video.
Coop H.
Některá architektura bere dech. Když ji vidíte, nevíte, co k tomu říct. Třeba jestli se zbláznil architekt, objednavatel nebo všichni kromě vás. Já mám často takový pocit, když pozoruji díla vzešlá z atelieru Coop Himmelb(l)au. Je to vpřed deroucí se leopard nebo přistávají kosmická loď? Někdy je to těžké pochopit, někdy těžké vysvětlit/hard to explain (e.p.).
Co by k tomu řekl třeba ten, jehož jméno je známé v každém týpí, u každého ohně, mezi všemi zálesáky - Vinnetou?
Vsázím na: "Uff, uff, uff!"
Chipmbůrky
Jsem si po náročném dni chtěl udělat radost a koupil jsem si brambůrky. Jsem ostrej jako břitva, tak šáhnu po příchuti chili. Doma (!) zjistím, že nemají jen příchuť chili, ale taky citrónové trávy. Takže tu teď žvýkám další místní specialitu. Bylo mi to divný, že hned vedle byly další chuťovky - octové...
Ludo
Smutná zpráva, Ludo Silvestre opustil kádr Sparty. Ještě smutnější zpráva, Simone si oholil pověstný knírek. Vždycky mi zvednul náladu, když jsem ho potkal! Teď nic. Dál nic. Tak jsem se pro potěšení pustil do zkoumání Topalovova šachového umění. Ale pozor, neni to nic pro citlivý srágory, jsou to Šachy, ne šachy.
Odpor
Psychologové dělají někdy zajímavé pokusy. Tak například Paul Rozin a April Fallon zkoumali podstatu odporu, proč a co je nám odporné. Kromě toho, že každý má své osobní odpory a hnusy, existují odpornosti odporné většině. Velmi pěkný experiment: spolkněte sliny, co máte právě v ústech. A nic, má je každý, dělá to každý. Žádný odpor. Teď si vezměte čistou sklenici a plivněte do ní, a pak spolkněte sliny ze sklenice. Ehm, urghh?! Ne?!
Není žádný rozumný (racionálně vysvětlitelný) důvod, proč by to mělo být odporné, přesto...já to dělat nebudu.
Zmínění psychologové to vysvětlují tím, že vyplivnuté sliny přešly hranici našeho těla a už nejsou naší součástí – na rozdíl od slin v ústech. Je to zřejmě prastará evoluční vlastnost, že to, co není naší součástí, je cizí a podezřelé (ačkoli to může mít původ v/z nás).
Na druhou stranu dobře vychlazené pivo z Plzně nebo pořádný středněpropečený biftek...ty pro mě vůbec nejsou cizí a podezřelé. Naopak jsou velmi přátelské, a když navíc je oboje moje a jenom moje...škoda mluvit.
Tak co to náboženství
Dawkinsova kniha The God Delusion (vážne nevím, jak to přeložit, třeba Zdání Boha) vzbudila velký ohlas. Slavný biolog se pouští s vědeckým přístupem na pole náboženství a víry. Je to takový manifest ateismu.
Dawkins o knize.
Já myslím, že by se mu v Čechách líbilo.
watercube 2
Předchozí příspěvek o olympijském plaveckém stadionu byl doprovázen fotkami jednoho z autorů projektu. Pro srovnání se můžeme podívat, jak to vypadalo v létě; mám supertajný zdroj, kontakt (krycí jméno D.NA), který se infiltroval mezi turisty a poslal nám několik záběrů. Špína a smog, to je hlavní motiv, architektura se lehce ztrácí pod touto nepěknou dekou. Čína je země mocná, a proto si dokážu představit, jak budu nakonec při slavnostním zahájení olympiády vše čisté, naleštěné a blyštící se.
Erw II.
Je tu nový příspěvek od Erwa (díky!). S chutí do toho.
Zjevení Jiřího Koláře v Prvních knížkách
V letech 1936 až 1942 vyšlo u nakladatele Václava Petra deset prvotin mladých básníků v edici nazvané První knížky, kterou redigoval František Halas. Postupně se tak objevili autoři známí ze střední školy (Jiří Orten, Josef Kainar, Jiří Kolář), dále pak ti, o kterých jsme možná někdy slyšeli (Josef Hiršal, Kamil Bednář), ale také spisovatelé, jejichž jména nám nic neřeknou.
Poezie Prvních knížek se ubírá od nadšených začátků, kdy je lyrický subjekt (= „vypravěč“ básně) fascinován pestrostí světa, přes zklamání, které zažívá, protože zjišťuje, že svět není takový, jak si ho představoval, až k deziluzi a skepsi (onen „tragický životní pocit“), jež vede k hledání naděje, pevného bodu. Pokud básníci nezůstanou uvězněni v pocitu, pak je aktivní podobou tohoto hledání odhodlání bojovat, pasivní formou je útěk. Tento model dokázali překonat právě ti, o kterých se kvůli tomu učíme. Jiří Orten tak, že ho dovádí k dokonalosti; málokdo se Ortenovi vyrovná v něžnosti, křehkosti, zpěvnosti a lehce plynoucí dikci. Navíc přidává jistý „filozofický“ rozměr, když se začíná zabývat smrtí a základními otázkami člověka.
Josef Kainar prokázal výraznou orientaci na předmětnost. V něžné poloze se Ortenovi podobá, ale v mnohém se také liší. Upouští od popisování pocitů – nepíše v „ich-formě“ (půjčme si tento termín z prózy), přesouvá tak svou pozornost na okolní svět. Hlavně v druhé části své sbírky si všímá předmětů, jež ho obklopují. Situace, jež básník popisuje, jsou naprosto konkrétní, nezaměnitelné. Používá také originální, neotřelá pojmenování („vrány modliteb pelichají do polí“), někdy velmi expresivní („Při cestě vychrtlé topoly,| na voze hladové oči.“), až skřípavá, nepříjemná. Kainar však dokáže zachovat rýmy a pracovat s formou, jeho poezie je zkrátka velmi rozmanitá, košatá, neomezuje se na jeden pocit a jeho variování. Prokázal ve své prvotině jasný talent tendující k poetice Skupiny 42.
Stejně tak Jiří kolář, jehož debutová sbírka se v kontextu Prvních knížek jeví dost specifická, výjimečná. Kolářovy básně by se daly rozdělit na dva druhy: na rýmované, respektující metrická a veršová pravidla, a na rozvolněné, prozaizované. Jedna z nich se jmenuje Přespolní dělník – II:
Štětec ze strun ještěrko
Ode dne kdy mi ukázali cimbál nebes
Jsme spolu na hromádce
Však obětní cep jejího srdce
Dával jsem vinu bříze
Ale těch sedmadvacet ran
Poslechni kdo závidí motýlům mimo květy
Pochybuji že ledňáček nenávidí hudbu
Přeci úhoř nemá nic přátelského s violou
Houslový klíč měl za kmotru mléčnou dráhu
Vyčítáš paže paní po Letu
Když jsem ještě nerozdával růže vybuchlé mi z úst
Děvečko
Lásky cesta nejbližší z oněch k pranýři
Zaostřeme na prostřední strofu:
Dával jsem vinu bříze
Ale těch sedmadvacet ran
Poslechni kdo závidí motýlům mimo květy
Pochybuji že ledňáček nenávidí hudbu
Přeci úhoř nemá nic přátelského s violou
Houslový klíč měl za kmotru mléčnou dráhu
Po přečtení tohoto šestiverší nejsme příliš moudří; co řádek, to samostatná věta, která nevykazuje žádné logické souvislosti s větou předešlou ani následující. Snad by se verše daly libovolně zpřeházet a naše čtení by se příliš nezměnilo. Každý verš funguje jakoby samostatně, je autonomní. „Pochybuji že ledňáček nenávidí hudbu“, čteme a divíme se, proč by měl pták mít negativní postoj k hudbě. Podívejme se však pozorněji, jak Kolář pracuje. Předchozí verš by se dal vyjádřit obecnou větnou konstrukcí „pochybuji, že někdo něco dělá“. Kdybychom řekli: „pochybuji, že otec vaří oběd“, je nám smysl věty hned jasný, protože nám nečiní problém připustit, že otec neumí vařit. Básník sice zachová konstrukci, na místa jednotlivých větných členů však dosadí libovolná slova s poetickým nábojem, která spolu nevytvoří logickou výpověď jako v případě otce a vaření. A to je jeden z dominantních tvůrčích postupů Křestného listu – Kolář vezme princip či větnou konstrukci, kterou známe z každodenního styku, a poetizuje ji: „Rusalky platí lekníny tůním za byt“. Aktéry tak běžné věci jako je placení nájemného, se stávají pohádkové postavy a přírodní motivy. Kolář tak aktualizuje zautomatizované fráze:
Poslechni ať si vítr nechá toho utřinosa
Sám se honí za každou sukní
Balamutí kdejakou květinu
Ačkoli má nejméně třeba pověsit srdce na hřebík
Nebo jinde: „Nestydíš se?| Být chůvou duběnkám a nebýt šťastna“. Básník nás nutí přemýšlet o tom, proč by měl být někdo šťastný proto, že se stará o duběnky. A to je to zajímavé (a surreálné) na Kolářovi – krása spočívá v tom, že nás v přemýšlení dovede tam, kam bychom se sami nedostali.
Kolář se od svých kolegů neliší pouze výraznou prací s jazykem, setkáváme se u něj s úplně odlišným přístupem k poezii než u ostatních básníků. Nemá v hlavě představu, kterou by chtěl zhmotnit do básnického tvaru, nechce popisovat. Vyhýbá se tak tradičnímu mimetickému (napodobitelskému) principu umění a přesunuje se k experimentu. Nepíše „o něčem“, ale „něco“. Jako první z českých spisovatelů nepoužívá jazyk jen jako nástroj, činí z tohoto nástroje samotný estetický objekt. Jazyk už neslouží pouze jako materiál, z něhož je třeba utvořit básníkovu myšlenku, sám se stává hlavním hrdinou, osamostatňuje se. To zároveň klade větší nároky na čtenáře, protože nestačí mezi slovy hledat ukryté básníkovy myšlenky, musíme se mnohem aktivněji podílet na „osmyslňování“ textu.
doporučená literatura:
Jiří Orten: Čítanka jaro (1939)
Josef Kainar: Příběhy a menší básně (1940)
Jiří Kolář: Křestný list (1941)
Sobota
Ian McEwan napsal moc pěkný román, který se jmenuje právě tak. Ale mluvit o něm nebudu. Chci jen napsat, že je dnes sobota. (To je co?) A že jsem šel pěšky poprvé z university do města. Trvá to tak hodinu a půl až dvě. Cestou jsem něco nafotil. Je to takové anglické (to je co?), přesvědčit se můžete na web albu.
watercube
V pondělí byl oficiálně otevřen olypijský areál v Pekingu pro plavecké závody.
Autoři: PTW Architekti.
AJ...ajajaj
čtvrtek večer, ležení v posteli, usínání: "Ta angličtina mi už docela jde, myslím, že je to docela pokrok. Když mluvíme s erasmáky není to už samé eheeeehhh, jak se to řekne, sakra, eeeee...aaaaa...eeeeeeh." ChrrrChrrrChrrr.
Blaženě usnul.
pátek ráno, lavice ve třídě, hodina aj grammatiky: test = 10 vět - výsledek = 12 chyb.
Zpátky na zemi, nohama i rukama. Proboha, ta angličtina je tak zkur...á!
pátek podvečer, u stolu, psaní do blogu: pokrok je průkazný, ale cíl je ještě daleko.
Blaženě usnul.
pátek ráno, lavice ve třídě, hodina aj grammatiky: test = 10 vět - výsledek = 12 chyb.
Zpátky na zemi, nohama i rukama. Proboha, ta angličtina je tak zkur...á!
pátek podvečer, u stolu, psaní do blogu: pokrok je průkazný, ale cíl je ještě daleko.
CNY
Chinese New Year
Byl jsem pozván na oslavu nového čínského roku, který začal právě včera. Taková pozvání se neodmítají, to je jasné. Základní otázka: co pijí Číňané? Víno, rozhodl jsem. Koupil jsem tedy jednu lahvinku červeného a s vidinou bujarého veselí vyrazil na party. Ovšem! Jiná ves, jiný pes nebo jak je to. Tradiční oslava CNY probíhá v tradičním čínském oblečení (to bohužel zůstalo v Číně, škoda) v úzkém rodinném kruhu. Smyslem je pietní vzpomínka na předky. Živé i zesnulé.
Otázka: Proč jsem tam byl já?
Odpověď: ?
Celá oslava spočívala ve velmi dobré večeři a infantilní hře s míčem poté (nezúčastnil jsem se, protože pohazovat si s míčkem v kuchyni tak, jak to dělávají princezny v pohádkách/v zahradě/, které u toho prožívají nepochopitelné exaltované veselí, mi přišlo příliš nedůstojné, ale problém byl zřejmě v tom, že jsem byl střízlivý). Totiž hostitelé připravili dvě piva pro sedm lidí. Se svojí sedmičkou červeného jsem vypadal jako pravý východoevropský alkoholik. (Náhodou se následně ptali, kolik vypiji piv, kolik vodky a kolik pijí ostatní doma. Nevěřili, když jsem se snažil vysvětlit, že vodka se u nás nepije, to v Rusku, my dvě, tři, čtyři, někdy vyjímečně pět, osm, deset piv, víc ne, to už pak jenom někteří...) Nicméně jsem se solidárně rozdělil, což na Asiaty bylo zřejmě moc. A žádné čekání na půlnoc, po desáté hodině se dojedlo, dohrálo a rozloučilo. Kdo by tomu věřil?
Byl jsem pozván na oslavu nového čínského roku, který začal právě včera. Taková pozvání se neodmítají, to je jasné. Základní otázka: co pijí Číňané? Víno, rozhodl jsem. Koupil jsem tedy jednu lahvinku červeného a s vidinou bujarého veselí vyrazil na party. Ovšem! Jiná ves, jiný pes nebo jak je to. Tradiční oslava CNY probíhá v tradičním čínském oblečení (to bohužel zůstalo v Číně, škoda) v úzkém rodinném kruhu. Smyslem je pietní vzpomínka na předky. Živé i zesnulé.
Otázka: Proč jsem tam byl já?
Odpověď: ?
Celá oslava spočívala ve velmi dobré večeři a infantilní hře s míčem poté (nezúčastnil jsem se, protože pohazovat si s míčkem v kuchyni tak, jak to dělávají princezny v pohádkách/v zahradě/, které u toho prožívají nepochopitelné exaltované veselí, mi přišlo příliš nedůstojné, ale problém byl zřejmě v tom, že jsem byl střízlivý). Totiž hostitelé připravili dvě piva pro sedm lidí. Se svojí sedmičkou červeného jsem vypadal jako pravý východoevropský alkoholik. (Náhodou se následně ptali, kolik vypiji piv, kolik vodky a kolik pijí ostatní doma. Nevěřili, když jsem se snažil vysvětlit, že vodka se u nás nepije, to v Rusku, my dvě, tři, čtyři, někdy vyjímečně pět, osm, deset piv, víc ne, to už pak jenom někteří...) Nicméně jsem se solidárně rozdělil, což na Asiaty bylo zřejmě moc. A žádné čekání na půlnoc, po desáté hodině se dojedlo, dohrálo a rozloučilo. Kdo by tomu věřil?
Fanoušek
Je mu 82 let, jmenuje se Nana a je z Ghany. Na právě probíhající Africký šampionát přijel s velkým očekáváním. V semifinále Ghana vyřadila brankou Agogoa Nigérii. Vděčný Nana navštívil úspěšného útočníka a pronesl: "Přijel jsem na fotbal se svou překrásnou vnučkou. Rád bych ti ji představil, ale teď si zrovna něco zařizuje ve městě, až se však vrátí, je celá tvoje."
Agogo odvětil: "Děkuji a už se těším, až ji potkám."
Ovšem Agogo už podobných nabídek obdržel během turnaje více, prý desítky.
Pointa?
Kdo nehraje fotbal, ten se neožení. A basta.
Pointa2?
Cherche la femme.
"Náhodou" si zařizuje něco ve městě. Tůdle nůdle. Určitě byla schovaná za nejbližším sloupem nebo palmou. Uši nastražené. Chudáka dědouše zblbla, že je hezká (známe to...) a ať ji domluví rande se slavným fotbalistou. Pozor Agogo, pozor! Tu už od sebe nedostaneš!
Agogo odvětil: "Děkuji a už se těším, až ji potkám."
Ovšem Agogo už podobných nabídek obdržel během turnaje více, prý desítky.
Pointa?
Kdo nehraje fotbal, ten se neožení. A basta.
Pointa2?
Cherche la femme.
"Náhodou" si zařizuje něco ve městě. Tůdle nůdle. Určitě byla schovaná za nejbližším sloupem nebo palmou. Uši nastražené. Chudáka dědouše zblbla, že je hezká (známe to...) a ať ji domluví rande se slavným fotbalistou. Pozor Agogo, pozor! Tu už od sebe nedostaneš!
Perla
Deyfe promiň, tohle musí na první stranu! Škoda, že tohle nedají na předsádku každého výtisku. Uuuuu, božínku, to jsem se nasmál! Díky!
(následující citace je součástí deyfova příspěvku do ankety Co právě čtu)
Almanach židovských mudrců, známý pod souhrnným názvem Bible- Bestseller fantasy literatury s trochu těžkopádným začátkem. Ale řeknu vám, Pratchett je Pratchett...
(následující citace je součástí deyfova příspěvku do ankety Co právě čtu)
Almanach židovských mudrců, známý pod souhrnným názvem Bible- Bestseller fantasy literatury s trochu těžkopádným začátkem. Ale řeknu vám, Pratchett je Pratchett...
Tak a oko vzalo
Nedávno tu byla řeč o očích. I proto, když jsem viděl tuhle fotku, jsem si řekl, že ji sem dám. Přijde mi (i) vtipná.
A taky mi připomíná přísně materialistický, až fyzikalistický (z hlediska filozofie mysli) seriál Křeček v noční košili. Pamatujete si, jak je tam mysl (i tělo) ovládáno pomocí několika páček a táhel nebo výčnělků? Byla vůbec ovládána mysl nebo jenom tělo? Jde vůbec oddělit mysl od těla?
Ostatně, někdy mám pocit, že mi v hlavě "pracuje" několik podobných mladíků - prohledávají a prohledávají všechny ty šuplíky a stejně nic nenajdou. A když už konečně něco najdou, je pozdě. To je má filozofie mysli.
Můžeme ji nazvat třeba Mužíčci-hledačismus.
Cena
Mezi komentáře k jednomu staršímu příspěvku jsem přidal seznam nejdražších obrazů prodaných v České republice. Dospěl jsem k tomu, že si to zaslouží téma na hlavní stránce. Tak tady to je:
1. František Kupka: Élevation (Výšky) IV. - prodáno 2007 za 22,1 milionu
2. Oskar Kokoschka: London, Chelsea Reach. prodáno 2008 za 19,5 milionu
3. František Kupka: Abstraktní kompozice - prodáno 2007 za 13,4 milionu
4. Josef Čapek: Děvče v růžových šatech - prodáno 2007 za 12 milionů
5. Jindřich Štyrský: Krajina v oblacích - prodáno 2007 za 10,25 milionu
6. Josef Čapek: Koupel nohou - prodáno 2006 za 9,3 milionu
7. Antonín Procházka: Poprsí muže - prodáno 2007 za 9 milionů
8. Jindřich Štyrský: Cirkus Simonette - prodáno 2006 za 8,6 milionu
9. Jindřich Štyrský: Stan - prodáno včera za 8,3 milionu
10. Ivan Ivanovič Šiškin: Před zrcadlem - prodáno 2006 za 7,5 milionu
Pro srovnání nabízím i seznam nejdražších obrazů vůbec:
1. František Kupka: Élevation (Výšky) IV. - prodáno 2007 za 22,1 milionu
2. Oskar Kokoschka: London, Chelsea Reach. prodáno 2008 za 19,5 milionu
3. František Kupka: Abstraktní kompozice - prodáno 2007 za 13,4 milionu
4. Josef Čapek: Děvče v růžových šatech - prodáno 2007 za 12 milionů
5. Jindřich Štyrský: Krajina v oblacích - prodáno 2007 za 10,25 milionu
6. Josef Čapek: Koupel nohou - prodáno 2006 za 9,3 milionu
7. Antonín Procházka: Poprsí muže - prodáno 2007 za 9 milionů
8. Jindřich Štyrský: Cirkus Simonette - prodáno 2006 za 8,6 milionu
9. Jindřich Štyrský: Stan - prodáno včera za 8,3 milionu
10. Ivan Ivanovič Šiškin: Před zrcadlem - prodáno 2006 za 7,5 milionu
Pro srovnání nabízím i seznam nejdražších obrazů vůbec:
- 2. Klimt: Adéla Blochová-Bauerová I, 135 milionů dolarů, 19.6.2006
- 3. Picasso: Chlapec s dýmkou, 104,2 milionu dolarů, 5.5.2004
- 4. Picasso: Dora Maarová s kočkou, 95,2 milionu dolarů, 3.5.2006
- 5. Van Gogh: Portrét doktora Gacheta, 82,5 milionu dolarů, 15.5.1990
- 6. Auguste Renoir: Zábava v Moulin de la Galette, 78,1 milionu dolarů, 17.5.1990
- 7. Peter Paul Rubens: Vraždění neviňátek, 76,7 milionu dolarů, 10.7.2002
- 8. Van Gogh: Autoportrét bez vousů, 71,5 milionu dolarů, 20.11.1998
- 9. Paul Cézanne: Zátiší s drapérií, džbánem a mísou ovoce, 60,5 milionu dolarů, 10.5.1999
- 10. Picasso: Akt se zkříženýma nohama, 55 milionů dolarů, 8.11.2000
1-Anketa-Co právě čtu?
nba 1
Allen Iverson je jeden z nejznámějších lamačů kotníků (v terminologii basketu) poslední doby, bohužel stárne (jako my všichni) a pověstná rychlost s výbušností se pomalu ztrácí. Lamači kotníků se říká těm, co dokáží neuvěřitelně rychle měnit směr pohybu při hře s míčem. Nemá cenu popisovat, když se jeden může podívat na ukázku.
Taky by se to dalo popsat následovně:
Přede mnou. Uf, doleva, ech, doprava. Jé, uuuuaaaaaaah, vedle mě, pppfffffff, za mnou. Koš. Prohra.
The point is (e.p.), že Deron Williams je zatraceně rychlý. Plus o deset let mladší než Iverson. Kotníkům zdar! Nazdar!
Taky by se to dalo popsat následovně:
Přede mnou. Uf, doleva, ech, doprava. Jé, uuuuaaaaaaah, vedle mě, pppfffffff, za mnou. Koš. Prohra.
The point is (e.p.), že Deron Williams je zatraceně rychlý. Plus o deset let mladší než Iverson. Kotníkům zdar! Nazdar!
Pro a pro a protože
Protože Kokoschka se prodal v Praze jen za 19,5 milionu, protože mi Deyf připomněl, že minulosti každý neuteče, protože je čínský nový rok, protože jsem se tak rozhodnul, protože má Erw Dotóre narozeniny (všechno nejlepší!), protože jsem právě dočetl Bernarda Williamse, protože i Patočka má někdy pravdu, protože i jiní mají někdy pravdu, protože tady jen tak Slunce nesvítí, protože Macaska mi poslala velmi vtipný dopis, protože existují bílé útesy, protože existují i jiná místa, která neznám, protože jsou qualia, protože si půjdu lehnout, protože jsem viděl první zápas Milana Baroše v novém dresu a byla to bída, protože Karel Gott se nakonec přece oženil, protože Gordon Brown není Tony Blair, protože Tony Blair chce vládnout nám všem v Evropě, protože už toho začínám mít dost, protože tu chybí důvod, protože v Riu začal karneval, i proto se pohodně usaďte, odpovězte na otázky: máte co jíst? Máte co pít? Dobře se vám sedí?
Vrátíme se do doby Erwova, mého a jiných útlého mládí.
Darts - tak co e.p.?
Málem bych se nepochlubil, že jsem vyhrál nad Italy, Belgičany, Nory a Číňanem a Angličanem v šipkách. Čest a sláva České republice!
Kamení
Kameny jsou tam, kde mají být, díky D. Myslím, že ze mě ještě bude zapálený mineralog.
O víkendu jsem byl v kině na posledním filmu Tima Burtona Sweeney Todd. Upozorňuji na to, že tento film je tu přístupný až od 18 let. To mě ovšem už delší dobu nemůže zastavit. Recenze na film byly dobré, těšil jsem se. A nebyl jsem zklamán, byl jsem vyděšen. Johny Depp podřezává krky do rytmu písní s citlivými melodiemi až dojemně. Morbidní humor doslova-a-dopísmene. Nic pro citlivé duše. Varuji!
Tim Burton má rád temnou gotickou atmosféru. Tady ovšem vidím jasný rozpor. Celé hnutí gotik (gothik e.p.) je založeno na nepochopení nebo snad neznalosti. Měli by se nazývat spíše románští nebo románské hnutí. Proč?
Pokud se dobře pamatuji, a ano, pamatuji se velmi dobře, opat Suger, jehož je možné považovat za první významnou postavu a „tvůrce konceptu“ architektonické gotiky, se ve svých spisech vyjadřuje jednoznačně pro světlo, ne temnotu. Právě on píše o prolamování zdí vysokými okny, aby boží světlo bylo vpuštěno do chrámu. (Samozřejmě, že by to nebylo možné bez předchozí technické znalosti stavitelů). Nicméně, o co jde/the point is (e.p.), že si neumím představit tohoto velkého gotika (muže gotiky, či jak ho nazvat) s vlasy obarvenými načerno, černě nalakovanými nehty a smrtelně bílou kůží, jak bloudí opatstvím zásadně v noci.
UK-3-Lancaster
Dnes něco málo o barech.
Přemítal jsem, co má společného Lancaster a Brno. Zatím, po prvním zkoumání, toho moc není. Až na jednu věc, která je naprosto jasná – dominantami obou měst jsou hrady-věznice. Momentálně mě lehce trápí nachlazení a kašel, takže dnes nebudu vtipný. (Nebo toto je vtipné, a právě jsem se vyvrátil.)
Co je ovšem velký rozdíl, je místo, kde se scházejí studenti. U nás se upřednostňují hospody (pub e.p.), zde jasně vládnou bary (bar e.p.). Každá kolej má svůj vlastní bar, který tak trochu odpovídá jejímu charakteru. Třeba Gradbar, což je kolej Graduate College je klasicky střižený, dřevem obkládaný a nabídkou 23 sladových whiskey a šipkami (darts e.p.). Mám to z pokoje do baru nějakých, ať nežeru (ale piju), 2 minuty, když se opravdu loudám.
Nabídka piv není malá, ale stejně to nezachrání jejich celkovou úroveň. Není to sice taková hrůza, ale když jeden čte, že Bláhovka je opět na prvním místě mezi plzeňskými, no, nepohrdnul by...kam se hrabe Calrsberg, Foster´s, Guinness, Strongbow, to se nedá srovnat. Gradbar je nejlepší také co se hudební nabídky týká, k pivu tu znějí Strokes, Muse, White Stripes a další indy.
Druhým nejoblíbenějším barem je fotbalový ráj Lonsdale bar. Představte si kino, kde dávají fotbal...tak to je Lonsdale bar. Nabídka piv je stejná, za to je to o dost větší bar, často naplněný k prasknutí. Možná je to ale tím, že tam chodím hlavně, když je fotbal.
Na závěr něco k cenám. Jednoznačně jsou neveselé. Za jednoho Carlsberga je třeba vytáhnou z pěněženky 1 pound 80. Guinness stojí dvě rovné. Nejlevnější je Foster´s a Strongbow za 1,50. Ovšem Strongbow bych nikomu nepřál. Ani těm, co si myslí, že je Starobrno nejlepší pivo.
LV a další
Vracím se z přednášky, bloudím po campusu. Nespěchám. Zničehonic stojím o 40 cm jinde, cítím, jak do mě někdo naráží. Pohotově (nebojím se použít slovo bleskurychle) připravím svá kladiva (čti pěsti) a chystám se k odvetě. Avšak...nikde ani noha. V tom jako bych z dálky uslyšel ať je jak...
Byl to on. Fouká tady tak mocně, že když nestojíte pevně oběma nohama na zemi, poponáší. A místní do toho hrají hru (je dost podobná našemu fotbalu) v kraťasech a tričku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
