Tohle nepotřebuje dlouhý komentář. Ano, je to zdejší univerzita; ano, je to ostnatý drát. Ale pod proudem to není, tak ostří tady zase nejsou.
Mimochodem, všímáte si té zelenkavě zelené na fotkách?
To se jednomu poštěstí. Mr Webber při vystěhovávání domu, který zůstal po jeho dědovi, našel papírovou krabici. Pamatoval si, že vždycky bývala pod dědovou postelí. Uvnitř je zlatý pohár starý 2 500 let. Kde se vzal, tu se vzal; nikdo nemá tušení, jak se takový předmět dostal do dědečkova majetku. Čert to vem, takový předmět odborníci z Oxfordu, kteří ověřili jeho pravost, odhadli zhruba na 100 000 liber.
Co se válí pod postelí vám?
A s pravdou ven, já tam mám špinavé prádlo. Kolik kdo za něj dá? Já zhruba pět liber a udělám z něj čisté. Tak jo, hurá do prádelny.
Žádná reakce na foto z barbecue? Dobře, je to vaše volba.
Je to tady čím dál lepší. Události došly tak daleko, že jsme dokonce hráli basket (juchuchu, z hromady prachu jsem vytáhnul pár starých moves; a komu vadí, že na vás u toho prší? Stejně ani nepršelo, je to takovéto srážení vody ve vzduchu.) Teď už nevím, co by to mohlo překonat. Kdy bude pověstný vrchol? Už byl? Existuje? Kolik je hodin?
Samozřejmě vše jsem důkladně zvážil a promyslel. Výsledek: je třeba udělat nějaký preventivní krok, aby pád nebyl tak dramatický. Došel jsem do knihovny a šáhnul po korespondenci Heideggera a Jasperse. V němčině. Muhaha. MUHAHA.
To zabere.
Gril na jedno použití se koupí ve Sparu za pár liber. Žebra nakládaná se koupí za pár liber. Pečivo se koupí za pár drobných. Pivo v plechu se pořídí za dobrou cenu. Podtrženo sečteno se výsledná suma rovná dobrým deseti kouskům na Bláhovce.
I fotbal se podařil. Hrajeme tzv. velký fotbal – 11 na 11. Jsem součástí týmu Svět, za který dále nastupují Ital, Španělé, Francouzi, Nor, Peruánec (Juan Carlos!), Belgičan, Ind, Číňan, Angličan. Tato pestrá lancasterská směs hraje proti jednolitému týmu Řecka. Zatím jsme sehráli tři velké zápasy a neprohráli, což je především zásluha Itala, který rád nosí brýle všeho druhu, i dámské. A pokud by to někoho zajímalo, např. skauty FC Neustupov, nastupuji na pozici stopera (s přezdívkou Vidič, protože jsem mu národnostně nejblíže, druhý stoper je Nor zvaný Ferdinand; je to takový mini kvíz, který tým představujeme?), popřípadě se uplatním i na pozici středního útočníka, který občas dá gól, když se někdo přimluví u brankáře.
Přátelé, zhlédnul jsem další ne zcela povedený film o životě umělce. Tentokrát to odnesl život Artemisie Gentileschi (mimochodem jedno z jejích velkých pláten visí v MG v Brně, kdo do komentáře napíše jeho název, bude považován za intelektuála). Přiznávám, nedíval jsem se na to v nejlepším rozpoložení (měl jsem místo hlavy meloun).
Mám momentálně sportu, až si říkám, jestli to není nezdravé. Popravdě, cítím snad každý sval na těle při libovolném pohybu. To je zábava. Nevěřil bych, že jich mám tolik.
Shnilou třešničkou na dortu byla cesta domů. Klub zajišťuje autobus, který návštěvníky dopraví zpět na campus. Jeli jsme pověstným doubledeckerem. Po cestě se jedinci i skupinky v různé míře opilosti baví zpěvem. Nejčastěji jsou to Oasis nebo fotbalové chorály. Na ty došlo právě včera, You´ll never walk alone a další provařené cajdáky ze stadionů. Ovšem došlo i na písničky zesměšňující jiné týmy, v našem případě fanoušci Liverpoolu přispěchali s nápaditým popěvkem: Shit Manchester is full of shit shit on bullshit shit shit shit Manchester is shit. Tohle zaznělo aspoň desetkrát, než se ozvalu několik málo plesknutí, vzrušený hovor a řev. Autobus zastavil, my cizinci jsme netušili, co se bude dít. Bitka mezitím rychle utichla, došlo na vzájemné osočování a obviňování: Tys mě praštil! Nepraštil! Praštil! Tak dobře, praštil, a co?! A bradu hezky vysoko.
Místním se to asi nestalo poprvé, borci zamotaní do bitky po zastavení autobusu začali postupně prchat (někteří u toho stačili ukazovat utržené šrámy na všechny strany). Asi za pět minut dorazila policie a začala vyšetřovat. Italové naštvaní, že se zde musí čekat, když viníci utekli, bez respektu policistům vysvětlovali, že chtějí domů, že je tohle nezajímá, že je to ostuda a zbytečnost. Přirozeně scénu doprovázeli typickými gesty a pokřikováním a překřikováním. Stručně, nevyšetřilo se nic, jen my jsme se zdrželi na jednom místě asi 40 minut. Proto si dovoluji: všichni dementní fanoušci, jděte do prdele!
Přidávám link na řádění fanoušků Glasgow Rangers po prohraném finále poháru UEFA.
Premier league, místní nejvyšší fotbalová liga, dospěla ke svému konci. A byla to podívaná. Chelsea a Manchester United se prali o vítězství až do posledního zápasu, veselejší jsou nakonec hráči, kteří to mají do Lancasteru blíže. O titulu nakonec rozhodlo pouze skóre, oba týmy mají stejný počet bodů, bohužel Reading s Markem Matějovským sestoupil. Jsem si jistý, že tohle mi bude chybět: bar narvaný k nedýchatelnosti, každý druhý/á v dresu oblíbeného týmu a povyk, nenene, POVYK. Když Manchester vstřelil první gól, téměř všichni - dobrých (i špatných) 70 fanoušků - vyskočili a z plna hrdla zaječeli. Málem jsem jednu dostal, protože jsem zůstal sedět.
Fotbalový bonbónek. Jak je tohle možné? Sledujte pozorně dráhu míče.
Tento týden se překvapivě daří udržet teplo, slunečno a i vítr se mírně utišil. Nevím, kdo to zařídil, je to koneckonců jedno, patří mu dík. Mám na tom jistě i svůj malý podíl, přál jsem si to, seč mi síly stačily. A protože je potřeba toho náležitě využít, byl jsem hrát fotbal – velký fotbal jedenáct na jedenáct. Začal jsem na pravém beku, po chvilce se přesunul na defenzivní štít a skončil na hrotu útoku. A abych byl upřímný a nic neskrýval, byl jsem záhy nejlepším střelcem svého týmu. Podařilo se mi brankáře po velkém úsilí překonat dvakrát, a neskromně se nestydím zdůraznit, že můj druhý gól byl vítězný. Dodávám, že týmy byly národnostně pestré – Rusko, Řecko, Belgie, Itálie, Indie, USA, Česká Republika, Španělsko, Norsko, co si vybavuji. Angličané byli mezi námi asi dva nebo tři, takže to odpovídalo i poměrům v nejvyšší anglické fotbalové lize.
Dnes ráno jsem vyzkoušel nový sport – aeroball. Slyšel někdo o tom? Já přiznávám, že až zde poprvé. Hraje se na velké trampolíně, nad níž jsou čtyři kóje, každá s malou brankou/košem/dírou. Každá kóje je obsazena jedním hráčem; hráči naproti sobě hrají spolu proti zbývajícím hráčům. Cílem je dát gól do soupeřových branek, hraje se s normálním gumovým míčem. Kóje mají vysoké bariéry, proto je třeba skákat vysoko, aby bylo možné blokovat/bránit a střílet/útočit. Hra je to velmi zábavná a současně velmi vyčerpávající. Přesně pro ty, kteří zoufale se snaží najít zbytky své mizející fyzické kondice.
Drobná zpráva o dění v Lancasteru.
O tomto víkendu proběhlo prestižní klání mezi Lancaster a York University, které má bohatou tradici. 44. sportovní utkání pro sebe o pouhé dva body urval hostující York. Podrobnosti zde. Výpis sportů je obdivuhodný.
Viděl jsem rugby, fotbal a šerm. Fotbal nebyl příliš záživný, kvalita spíše horšího průměru. Za to rugby bylo kvalitní (i proto, že mu vůbec nerozumím), jednoznačně nejvíce diváků sledovalo právě rugby, atmosféra byla skvělá - zpívání, hlasité povzbuzování a do toho piknik a barbecue.Konečně doma ve svém malém temném pokoji.
Hodnocení relaxačního pobytu v Germánii:
Bylo to příjemné. Začněme od začátku (first things first). V Marburgu mají menzu. Při první návštěvě, kdy jsem nemohl jinak, než si zvolit pověstný wurst, jsem si svetr namočil do kari omáčky. Nechutnalo to nijak zvlášť dobře – svetr, ani wurst. Tyto detaily musí stranou, menza je cenná a je třeba si ji vážit. A některá jídla byla navíc i chutná, třeba řízek. Když vzpomenu, co se na Moravském náměstí v menze podává pod tímto označením...pche, škoda psát.
Podíval jsem se na místa, kde jsem před tím nebyl, vyjma samotného Marburgu, do Kolína nad Rýnem, Heidelbergu, Frankfurtu nad Mohanem, Wormsu. Na většině měst je znát, kde všude prošla válka. Stará městská jádra nejsou vůbec stará. Třeba v Kolíně, který ve středověku patřil k největším městům Evropy a konkuroval co do velikosti Paříži, je městská nesakrální architektura smutná. Ovšem katedrála německého němectví (dostavěna 1880), to je jiná. Ta je k popukání, stručně a jednoduše je obrovská. Věže se napínají až do výšky 157 metrů. Dostavěna jako reprezentativní kus gotiky pro zemi, která se tou dobou domnívala, že je kolébkou tohoto slohu (což je dnes připisováno do oblasti Ille-de-France). Podobně působivý je masivní dóm sv. Petra ve Wormsu.
Pro dnešek stačí, další informace zase příště, brzy snad bude i foto.